Máma pauza

„Mám jistou pravidelnost a doporučuji ji všem, kteří nemají ve svém životě řád.“ Radkin Honzák

Em asi od druhého měsíce usínala bez problémů – po rutině jsem ji uložila a pak už jsem k ní nemusela (tedy, do prvního nočního kojení). A myslela jsem si, že máme vyhráno… Užívala jsem si ty dvě hodiny volna večer, kdy mě malá nepotřebuje.

Až na to, že u miminek je všechno jen fáze. A to i ty dobré věci. Netrvalo dlouho, a přišli jsme na hodinové uspávání. Z ničeho nic, kolem čtvrtého měsíce. Najednou přišel křik, jakmile jsem malou uložila po večerní rutině do vodorovné polohy. Následně jsem musela ležet vedle ní a aspoň malinko si s ní hrát, dokud jí nespadly víčka. Ukazovat ruku, plyšáka, hladit ji, broukat, zpívat…

Pár dní zpět jsem si všimla, že když mě kousne, už to tak nějak… Bolí. No, zuby. A byli jsme doma – miminka mají vždycky svůj důvod. A i když mě to hodinové uspávání po dlouhém dni fakt vyčerpávalo… A často jsem byla naštvaná. Pak jsem si ale uvědomila: je to pořád jen miminko. Nemůže za to. Jen potřebuje, abych tam pro ni byla.

Ano, řád je pro ně taky důležitý… Ale ve výsledku prostě potřebují jen nás.