Máma pauza

„Rodina je kdokoliv, kdo Tě miluje bezpodmínečně.” Ralph Smart

Svátky jsou časem setkávání se se spoustou lidí. A pro rodiče malých miminek/kojenců/batolat to znamená opakování prosebného nepusinkujte je, je chřipková sezóna. Známe to asi všichni, a ruku na srdce: kdo z vašich příbuzných to vydržel hned po prvním upozornění?

Jasně, já tomu rozumím. Jsou tak sladké a roztomilé, že by je člověk nejraději snědl. Ale když vidíte babičku/tetičku, která jim dává pusinky jedna dvě, a přitom je každodenně v kontaktu s desítkami lidí, tak se ve vás opatrně nalévá kyblík stresu a nervů. Jemně upozorníte na skutečnost, že miminka ještě nemají tak silnou obranyschopnost. Odpovědí je vám většinou „ale za mých časů se to vůbec neřešilo” – ano, ale taky se tolik necestovalo, v kontaktu byli většinou lidi jen z nejbližšího okolí.

Takže se znovu obrníte a čekáte, s čím přijdou dál. Příbuzenstvo má to nadání, že vymýšlí, jak váš zákaz obejít. Pusinky na hlavičku, to se k ní přece nedostane (a vám běží hlavou, jak se drbe, když usíná) nebo pusinky ručičky (a vy hned vzápětí vidíte, jak si ratolest strká celou ruku do pusy).

Možná jsme lehce úzkostné maminky, ale která se pak chce dívat na naši lásku, která pláče, protože má plný nos. V noci se budí s křikem zpocená z horečky… Nebo nedej bože skončí v nemocnici se zhoršeným dýcháním.

A ano, tady trochu viním sociální sítě. S každým dalším Reelskem, kde na mě kouká miminko napojené na přístroje po dobře myšleném polibku od tetičky, ve mně narůstají obavy o zdraví Em. Otočím se za každým zakašláním, a to dokonce i doma. Ať chci nebo nechci, někde hluboko mám zapnutý obranný systém a ten mě prostě nenechá v klidu.

Údělem mámy totiž není jen myslet na své zdraví, aby tady byla pro miminko, ale na úplně přední příčku dává zdraví svého dítěte/svých dětí. Protože na tom to všechno stojí a padá. Doslova a do písmene.