Máma pauza

„Důvěra k lékaři léčí lépe než lékař sám.“ František Vymazal

Známe to všichni. Píchne nás v boku, zabolí v krku nebo lupne v kříži a už googlíme, co je s námi špatně. A z komentářů samozvaných odborníků si hned vyvodíme, že umíráme. Nebo při nejhorším budeme běhat dva měsíce po vyšetřeních a doktorech. Ufff.

A o to horší, když se něco děje s naším dítětem. Panika, protože nevíme, jestli je to jen běžná viróza nebo jestli se nezmění v těžké dýchání. Panika, protože nevíme, jestli je ta barva stolice ještě v pořádku nebo už značí závažné problémy.

Na internetu si přečteme, že je potřeba oběhat nějaké testy. Doktor nám ale řekne, že máme upravit dietu a počkat. Pokud se situace nezlepší, dorazit do ordinace. A nám nezbývá, než jim věřit. A doufat, že nečekáme zbytečně a jen neprodlužujeme trápení.

Ta zodpovědnost je občas ohlušující. Jsme jejich přístav, jejich bezpečné místo. Což je krásné, ale na druhou stranu děsivé. Některé věci v životě neovlivníme. Ale jsme tady pro ně, teď a tady. A na tom záleží.